Ve škole jsem součástí týmu českého jazyka. Češtinu vnímám široce: jako učení se komunikaci pro vzájemné porozumění. Studentům 2. stupně a SŠ nabízím možnost jít cestou společné četby, projektů, příprav na důležité životní zkoušky, nebo klidně i konverzace v češtině a jakýchkoli nečekaných nápadů. Inspiraci hledám v empatické pedagogice a přístupech, jako je „škola bez poražených” (Gordon) nebo „konec školní nudy“ (Sieglová).
První zkušenosti “kmenového” života, ze kterých těžím dodnes, jsem získal ve skautu. Během dospívání jsem propadl literatuře a hudbě. Pár let bicích v ZUŠ vystřídaly rockové tábory, kde jsem později jako asistent pomáhal s výukou mladších. Na gymnáziu mě bavilo vydávat se spolužáky školní časopis a díky inspirativní výuce francouzštiny jsem absolvoval několik pobytů i brigádu ve Francii.
Na Filozofické fakultě UK jsem vystudoval český jazyk a literaturu, jeden semestr jsem díky programu Erasmus strávil v Paříži na Université Sorbonne, kde jsem se mohl věnovat diplomové práci na pomezí literatury a filozofie.
Díky vlastním dětem mě začalo zajímat alternativní vzdělávání, workshop tzv. scio kompetencí pro mě byl doslova budíček: můžeme úplně změnit kvalitu vzdělávání tím, že ze zahlcování obsahem přesuneme těžiště na podmínky, které společně s dětmi vytváříme. Mezitím mě různé životní lekce přivedly k dechovým cvičením, tai ji nebo ke kruhové komunikaci, v níž se dál rozvíjím v rámci European Council Network. Aktuálně si doplňuji studium pedagogiky na Jihočeské univerzitě.
Jako redaktor jsem spolupracoval s různými nakladatelstvími, magazíny i pořadem na Rádiu 1. Při studiu jsem pracoval v mediálním domě Axel Springer, později jsem se vrátil na univerzitu do nově vznikajícího akademického vydavatelství zaměřeného na humanitní vědy a podporu open science. Spolupráce v týmech mě naučila dívat se i očima druhých. Věnoval jsem se distribuci obsahu, PR komunikaci a ICT koordinaci, aby studenti i veřejnost měli široký přístup k odborným materiálům. Dva roky jsem se podílel na magazínu o současném buddhismu. Dovednosti jsem získal i z provozu a síťování nezávislé hudby u nás i po Evropě.
Cesty ven i do nitra. Rád si neustále rozšiřuji obzory, v poslední době je to např. online bezpečnost, alternativy k Big Tech, vztah dětí k technologiím. Zapojil jsem se do iniciativy podporující rodiče, kteří chtějí pozvolnější nástup smartphonů u dětí. Rovnováhu hledám ve cvičení a meditacích ve škole bojových umění Plující oblaka. Učím se ke světu přistupovat jako k našemu společnému duchovnímu místu, stejně tak důležité mi ale přijde vzdělávat se třeba v evoluční psychologii, cvičit se v odolnosti a adaptaci na změny.
Když jsem se poprvé dozvěděl, že existují školy, kde děti mohou zkusit vzít odpovědnost za své učení na sebe, znělo mi to jako něco, co bych rád nabídl i vlastním dětem. O Donum Felix jsem později slyšel od jednoho z rodičů, což vnímám jako jedno ze dvou nejlepších možných doporučení. Líbí se mi, že tu studenti a studentky mohou svobodně objevovat svět, nemusí na sebe brát žádnou vnucenou roli a že i já mohu být s ostatními sám sebou – tedy tím, kdo se neustále učí.
ondrej.sykora@donumfelix.cz