Co ve škole dělám?

Jsem především podporou pro děti v 1. – 3. třídě. Mohou se na mě obrátit s čímkoliv, co potřebují a co je zajímá. Ráda s nimi trávím čas při hrách, na sítích létací jógy, jsem ráda součástí společných kruhů a nabízím výuku českého jazyka a matematiky. Velmi ráda tvořím, vyrábím a chystám výzdobu školy. Přijde mi smysluplné tvořivým způsobem přibližovat dětem tradice během roku.

Vzdělání a studia

Po základní škole jsem nastoupila na Obchodní akademii Pařížská v Ústí nad Labem. Výběr střední školy pro mě byl náročný, jelikož jsem v té době zatím netušila, v jakém oboru bych se chtěla vzdělávat.

Vysokou školu jsem už vybírala s jasným cílem – učit malé děti na ZŠ. Následovalo tedy pětileté studium na pedagogické fakultě Univerzity J. E. Purkyně v Ústí nad Labem v oboru Učitelství pro 1. stupeň ZŠ.

Profesní zkušenosti

Už během dospívání jsem trávila veškerý možný čas s malými dětmi. Začalo to soukromým hlídáním, následovala role instruktorky, vedoucí oddílu a později i spolupořadatelky dětských letních táborů.

Během střední školy jsem získala několik certifikátů se zaměřením na práci s IT, vykonala státní zkoušku z psaní na klávesnici. Díky výměnným pobytům jsem strávila několik týdnů ve Francii, kde jsem byla zařazena do rodiny, kde byla nejen má vrstevnice, ale pro mou radost i její mladší sourozenci.

V průběhu studií na vysoké škole jsem postupně absolvovala několik měsíců na praxích na různých základkách, kde jsem sbírala zkušenosti.

K pár profesím jsem přičichla díky různým brigádám. Od prodavačky sportovního vybavení, práci v prádelně, hostesky, asistentky v účetní firmě až po suplující učitelku či asistentku pedagoga.

Po promoci jsem nastoupila na základní školu, kde jsem byla nejprve třídní učitelkou 4. třídy, později pak i 3. ročníku.

Osobní zájmy, zaměření, další projekty

Celý můj život se točí kolem malých dětí. Vždy jsem s nimi trávila čas raději než se svými vrstevníky. Cítila jsem se s nimi v bezpečí, důvěřovala jsem jim a mohla jsem s nimi být skutečně sama sebou.

Přes hlídání, dětské tábory až k vysněné práci na ZŠ, do které jsem nastoupila natěšená, odhodlaná, plná energie a představ. Má očekávání se ale velmi rychle rozpustila a přišel tvrdý náraz. Reálné fungování školství se absolutně rozcházelo s mými představami o smysluplném vzdělávání dětí. V klasické škole jsem vydržela dva roky.

Hned nato jsem se stala mámou. O této roli jsem snila celý život, těšila se na ni a nemohla se dočkat. Postupně se mi narodily tři dcerky. Netušila jsem ale, že to bude můj nejnáročnější a nejvíc seberozvojový job v životě.

Velkou radost mi dělá tanec, hudba, sluníčko, pobyt v přírodě, společně strávený čas s mužem a dětmi, uklizený dům, psaní textů a článků, sport, povídání s manželem, sledování filmů, objevování a učení se novým věcem, ženské sdílení a bytí spolu. A je toho ještě tolik, co bych chtěla ještě zkusit, vidět a naučit se.

Proč projekt Donum Felix

Důvodů je tolik, že je nedokážu popsat v pár větách.

Klasické školství pro mě není smysluplné. Naopak ve svobodném a respektujícím přístupu ke vzdělání a člověku vidím mnoho pozitiv, která dávají vznikat pevným pilířům sebehodnoty, vědomého uchopení vlastního života a laskavého vnímání druhých.

Donum Felix je pro mě hlavně bezpečí, láska, odvaha, víra v sebe sama, smysluplnost, otevřený prostor, náruč důvěry, respektu a porozumění.

Bytí v takové komunitě je hojivé. Člověk zde může být sám sebou a je tak v pořádku. Je to dynamické a podpůrné místo plné života, kde je mi dobře, kam se těším, kde se učím, kde rostu a objevuji možnosti. Jsem vděčná a vážím si toho, že zde můžu být já i mé děti.